Jdi na obsah Jdi na menu

Velikonoční výlet 2007

7. 4. 2007

Fotogalerie z výletu od Máry zde, od Jirky zde, od Rády zde

Reportáž Televize Slepičín zde

 

 

VELKÉ KARLOVICE (Mára Oranges CZ) - Máme za sebou v pořadí již třetí velikonoční výlet, tentokrát do Velkých Karlovic. Opět jsme zvolili výlet dráhou a opět ve směru Vsetín, kterého se náhodně držíme od počátku samotné tradice velikonočních výletů. Ještě ráno jsme váhali, jestli se máme opravdu vydat na cesty. Komu by se chtělo jít ven do zimy, navíc v sedm hodin ráno a ještě k tomu v sobotu, v době, kdy snad každý normální člověk spí :o). I ranní telefonát velmi silně rozladěného Marka Semeliho, kterému Marta utekla při cestě na vlakové nádraží s jiným, nás utvrzovalo, abychom raději zůstali doma. Za zmínku snad ani nestojí, že hlavním obsahem již zmíněného telefonátu, byla řeč o zvířatech, které můžeme vidět téměř denně pást se právě kousek od vlakového nádraží :o).  V této chvíli byla každá rada dobrá. Klíčovou roli zde sehrál Jirka a myslím, že právě díky němu se akce nakonec uskutečnila. Z právě přistaveného vozu křikl jen: "Jedem!!! Nešpekulujem!!!". A tak se tedy jelo. Po cestě jsme posbírali zdrceného Marka Semeliho a klaksonem protestně pozdravili Martu s Pavlem, kteří se pomalu blížili k nádraží. Nutno říct, že téměř nikdo nedbal nařízení střediska, že je nutné dostavit se na stanici 15 minut před odjezdem, abychom stačili vybrat peníze a zajistit skupinovou slevu. Tím jediným vzorným byl Ráda, který už od časného rána monitoroval situaci na nádraží a především svým fotoaparátem dokumentoval, co mu přišlo pod ruku. Nakonec jsme se přeci jenom se sešli a to celkem v hojném počtu. Dorazili Marta s Pavlem, ředitel nejmenovaného pracovního úřadu pan Pavel se Zuzankou a jeho sestra Anička s dcerou Karolínkou. Celkový počet zájemců o drobnou turistiku se tedy vyšplhal na deset. Pro účely skupinové slevy sice Martina spočítala 11, ale při závěrečné revizi bylo zjištěno, že je nás opravu deset. Po vyřízení cestovních formalit následovalo tradiční přivítání generálním ředitelem Informačního-turistického-kulturního centra B40 Márou Orangesem, jakož to organizačním průvodcem. Turistickým průvodcem byl tradičně jmenován Bc. Mára Kabela. Nebyla by to naše akce, aby kromě formálního přivítání nenásledovalo také neformální, v pravé trnkové podobě. Ani sychravé sobotní ráno nebylo důvodem k tomu, abychom byli jediní, kdo dostal nápad se vydat do přírody. Starší manželský pár, který se vypravil stejným vlakem, nám dokonce nabízel, abychom se připojili. Nálada se pomalu zvedla, nadšení dosáhlo obrátek nezbytných pro zdárné uskutečnění akce podobného charakteru a už nic nebránilo vydat se na cestu. Tedy téměř nic. Snad jen ten vlak. Dočkali jsme se, přijel na minutu přesně. Vlak byl také místem, ve kterém jsme v sobotu strávili nejvíce času. Byl to vlastně takový vlakový výlet se zastávkou v Karlovicích. Nutno říct, že tolik turistů na cestách jsme opravdu nečekali. Snad každý, kdo nechtěl sedět doma nebo věnovat se velikonočnímu úklidu, nasedl do motoráčků a vyrazil objevovat krásy Moravy. Dál už jsme jenom jeli a jeli, povídali si, sem tam se počastovali štamprlkou a hlavně se pořád fotili. Z cesty po železnici jistě stojí za zmínku Márovo nečekané setkání se svým spolupracovníkem, který v Brumově přisedl do vozu se svou rodinou. Ta, stejně jako mnoho ostatních výletníků, prahla po dobrodružství a tak se vypravila na výšlap na Všatec. Jaké bylo jeho překvapení, když mu Marta, pro něho naprosto cizí a neznámá osoba předala vysílačku a z ní ho nějaký hlas oslovil jménem s dodatkem, že ho dnes potřebují v práci. Nechápal a jistěn se není čemu divit. Když pochopil tento drobný žertík, nemohlo následovat nic jiného, než štamprlka od Máry na účet střediska. Inu příjemné setkání, člověk nikdy neví, koho kde může potkat. Jenom malé upřesnění, kde se vzaly zmiňované vysílačky. Každý ví, že  prioritou střediska je pochopitelně komunikace ve všech směrech, takže se nám nemohou vyhnout ani nové technologie v komunikaci. Toť vše. Ale pojďme dál. Ve Valašských Kloboukách přistoupila Michalka a skupina se rázem rozrostla na 11 účastníků. Každý obdržel pamětní kartu od ITK střediska B40 (no možná se na některé nedostalo J), to proto, aby na výlet nezapomněli. To už jsme ale zdárně dorazili na Vsetín. Hodina času, co bude následovat? Pro organizátory je program jasně daný. Jdeme navštívit společnou kamarádku, po které se na dva roky slehla zem. Nikdo nic netuší.  Odhalení. Trva pracuje v prodejně Jednota a když budeme mít trochu štěstí, bude dnes práci. Šok pro účastníky, ještě větší pro Trvu. „Ano Ivana u nás pracuje, měla by být někde v zadu“ říká prodavačka u pokladny. Je to opravdu ona, nevěří svým očím, není schopna slova. To je ale překvápko :o) Krátké pozdravení, pár slov. Nemůžeme bohužel Trvu v práci dlouho zdržovat. Abychom udělali „kšeft“ kupujeme si každý deset rohlíků a vydáváme se na prohlídku náměstí ve Vsetíně. Mára Oranges neodolá nabídce pouličních prodejců a kupuje si ručně pletený tatar, nutno dodat, že poměrně dlouhý. Až později se ukázalo, že to nebyl nejšťastnější nápad, proutek vadil všude, kde to je trochu šlo, ale nakonec zdárně dorazil až do Slavičína. Ve Vsetíně se k nám přidal další účastník respektive účastnice, Kačka. Vlaky byly opravdu poměrně plné, proto i cestou do Karlovic jsme byli rádi, že jsme si vůbec sedli, nicméně cesta byla po celou dobu velice příjemná a velmi rychle utekla. V Karlovicích nás sice přivítalo sluníčko, ovšem také svěží horský vánek. Zašli jsme se proto ohřát do místního infocentra, kde jsme dostali patřičný výklad a vybaveni radami se vydali do terénu. Ještě před tím ale na nás čekalo příjemné překvapení. Kamilka a Robert se za námi vydali autem. Překvapení především proto, že kamilka je ve vysokém stádiu těhotenství a opravdu by nikdo nečekal, že se objeví v těchto koutech světa a zúčastní se. Nicméně nevynechala ještě ani jeden velikonoční výlet. Jenom pro vysvětlení pro nezasvěcené, těhotenství je nemoc, kterou přenáší pták. Asi víme, odkud vítr vane, kde se mohla nakazit, ale nebojte, je to léčitelné. Prví návštěva naší, teď už třinácti +1 (Kamilka je za dva) členné skupiny vedla do místního muzea. Tak originální, živý a opravdu špičkový výklad, jakého se nám dostalo od pracovníka muzea, se skutečně jen tak nevidí. Dýchly na nás staré časy a to doslova. Staré stavení si udržovalo svou stálou teplotu, troufnu si říct snad pod bodem mrazu :o). Nevadí, zahřáli jsme se opět zaručeným a osvědčeným zahřívadlem. Štamplkou dokonce nepohrdl ani pan průvodce a musím podotknout, že tu „Novákovicu“ označil jako něco znamenitého. Poděkovali jsme, rozloučili se. Nějak nám tím cestováním vytrávilo a tak přišel na řadu oběd v místní restauraci u Pepina. Posilnění, krátký odpočinek a vydáváme se objevit karlovské jezero. Menší asi 4 kilometrová procházka jistě stála za to. Cestou zpět ještě krátká návštěva hospůdky na jedno pívo a alou na vlak. Čeká nás cesta domů. Konečně jedeme prázdným vlakem, alespoň první dvě zastávky, tak si to celkem vychutnáváme. V Karolince přistoupil nám již všem známý manželský pár, všichni jsme se tedy zdárně vraceli domů. Bylo zřejmé, že je všechno v pohodě a v pořádku. S Márou a Kačkou jsme se rozloučili ve Vsetíně, s Michalkou pak v Kloboukách. Ucaplutkovaní se loučíme s účastníky „zájezdu“ na slavičínském vlakovém nádraží s přáním, aby se tradice velikonočních výletů i nadále uchovala.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA